Sacharidy

Cukry, neboli sacharidy tvoří největší část energetické hodnoty, kterou přijímáme potravinami. Vyskytují se jak volné, tak vázané například ve formách glykoproteinů nebo glykolipidů. V organismu se mohou i částečně syntetizovat z aminokyselin a glycerolu.

Příjem sacharidů se pohybuje okolo 100g – 300 g na den. Při nedostatku dochází k odbourávání tukových zásob. Nebezpečí ale hrozí při velmi nízkém příjmu sacharidů, kde dochází k úbytku svalové hmoty a překyselení organismu.

Energetická hodnota 1 g sacharidů je 17 kJ.

Rozdělení  

Monosacharidy:

Organismem mohou být vstřebávány pouze jednoduché cukry. Patří sem:

-          glukóza: hroznový cukr neboli krevní cukr. Glukóza je jedním z produktů fotosyntézy, představuje pro rostliny zdroj energie. Pro lidský organismus je nezbytná D- glukóza, jelikož je nejrychlejším zdrojem energie.

-          Fruktóza: ovocný cukr, běžně obsažen v ovoci. Naproti glukóze se rozkládá podstatně pomaleji.

-          Galaktóza: je to složka laktózy (mléčného cukru)

Disacharidy:

Nejvýznamnějším zástupcem je sacharóza (řepný cukr), laktóza (mléčný cukr), maltóza (sladový cukr).

Sacharóza má typickou sladkou chuť. Její spotřeba se pohybuje až okolo 40 kg na osobu ročně. Nevýhodou však je, že neobsahuje žádné výživově cenné složky a díky rychlému štěpení představuje i velkou zátěž pro organismus.

V těle se štěpí na glukózu a fruktózu. Malá část nadbytečné sacharózy se přeměňuje v tuk.

Polysacharidy:

Mezi složité sacharidy, neboli  polysacharidy, patří sacharidy obilovin luštěnin, ovoce, zeleniny a brambor. Po přijetí potravy se tyto polysacharidy štěpí na glukózové jednotky, čímž se udržuje v krvi stálá hladina cukru. Jestli se potraviny štěpí rychle nebo pomalu, určuje glykemický index potravin. Nízké hodnoty glykemického indexu nám říkají, že sacharidová potravina se štěpí pomaleji, takže vstřebávání glukózy je pomalé a nezatěžuje tolik organismus. Vysoká hodnota znamená rychlejší rozklad sacharidů, tím i větší zátěž.

Vláknina:

Vláknina se skládá z neškrobových polysacharidů, oligosacharidů, ligninu a dalších

sacharidů. Dělíme ji na rozustnou a nerozpustnou.

Mezi rozpustnou vlákninu patří některé hemicelulózy, pektin, rostlinné slizy a inulin. Má příznivý vliv na cholesterol, reguluje vztřebávání tuků a sacharidů, zvětšuje obsah střeva a tím ředí toxické látky ve střevě obsažené.  

Mezi nerozpustnou vlákninu patří  některé hemicelulózy, celulóza a lignin. Blahodárně působí na funkci střev – proti zácpě, působí pocit nasycení,

            Vláknina neobsahuje témeř žádnou energetickou hodnoty a navíc celkově zpomaluje odchod potravy střevem, proto podporuje pocit nasycení.  Doporučená denní dávka vlákniny se pohybuje okolo 25-30 gramů.

            Nejdůležitějšími zdroji vlákniny je ovoce a zelenina, luštěniny, ořechy a celozrnné pečivo.