
Glukóza patří mezi monosacharidy. V játrech a ve svalech se z glukózy tvoří glykogen, který slouží jako rychlý zdroj energie.
Při nadměrném příjmu se glukóza přeměňuje na mastné kyseliny, které se ve formě triacylglycerolů ukládají a slouží jako dlouhodobý zdroj energie. Ukládání se děje především u potravin s vysokým glykemickým indexem, kde hormon inzulín, kterého je produkováno velké množství, přeměňuje glukózu prvotně na mastné kyseliny a ukládá ji do tukových zásob.
Glukóza je pohonná látka pro náš organismus. Tělo ji získává ze škrobů a sacharidů, které jsou přijímány potravou. Poté, co se potravina v žaludku rozloží a tělo ji stráví, je glukóza dopravena k jednotlivým buňkám, kde se buď hned spálí nebo se uloží do svalů a tukových vrstev pro pozdější použití.
K tomu, aby byla glukóza přepravena do buněk, je zapotřebí hormon zvaný inzulín.
Tělo si hlídá, aby hladina glukózy byla pokud možno stálá, když klesne pod určitou hladinu, dostaví se pocit hladu.
Pokud se sacharidy na glukózu v těle rozkládají postupně a pomalu, souběžně vzniká i potřebné množství inzulínu, který glukózu se naváže na glukózu a odešle ji správným směrem.
Pokud se ale do oběhu dostane velké množství glukózy, tělo reaguje tím, že začne produkovat velké množství inzulínu, který nejprve uloží glukózu to tukové vrstvy. Navíc při prudkém kolísání glykémie dostává mozek informaci o nedostatku energie, což se projeví pocitem hladu.